Březen 2017

Rozklad zaživa

9. března 2017 v 23:46 básně a písně
bylo to již dávno,co moje tělo začlo hnít
pomalu se rozkládat a červy v něm žít

gangréna se rozlezla do všech mích tkání
ale i přez to vše,mi ve smrti něco brání

krev mi ztuhla v žilách,černá jak noc
marně prosím boha o pomoc

mé svaly ztuhly v posmrtných křečích
na světě není bolesti větší

kůže zbledla,nyní však již černá je
z hrdla plesnivého pěju smrti symfonie

dutiny a otvory plní se hnisem
kusy mozku stékají již po mé lebce lysé

orgány a svalovina,už téměř zkapalněné
kosti budou brzy sluncem vybělené

pozřete na toho muže,jež poslední svého rodu je
teď už hejno krkavců na jeho střevech hoduje

přírodní proces zakončil nyní mé agónie
doufat pouze mohu již,že má milá přežije

lebka jak stěna bílá oltář v chrámu již zdobí
sloužíc jako připomínka oné temné doby


peripheral man

9. března 2017 v 23:28 | creepy pasťák |  creepypasta cz
mžitky před očima.šmouha.stává se nám to každý den.ať už nám do oka něco spadne nebo se podíváme do slunce.nikdy to neřešíme.já nejsem vyjímka.tedy až donedávna jsem nebyl.
poslední dobou vidím čas od času v koutku oka nějakou šmouhu.je taková podlouhlá a tmavá.vždycky je v mém perifeerním vidění.ale kdykoliv se ohlédnu,je pryč.nejdřív jsem to ignoroval,ale začalo se to stávat častěji.teď už to vidím několikrát denně.zpočátku jsem si toho nějak nevšímal.přecejen to enbylo nic tak zvláštního.ale když jsem to viděl častěji a byla to
pořád ta stejná šmouha,trochu mě to zneklidňovalo.napadlo mě,že to je nějaká nemoc,nějaký zákal nebo tak něco.
rozhodl jsem se s tím zajít k očnímu.doktor mě prohlédnul a nenašel žádnou vadu.dokonce mi řekl,že mám nadprůměrně
dobrý zrak.tak jsem šel domů o nic moudřejší.další den mě ale napadlo něco dalšího.co když vada není v mém oku,ale v mém
mozku?možná to je nějaká halucinace.hledal jsem něco podobného na internetu,ale nenašel žádnou nemoc,žádnou poruchu,která by připomínala moji situaci.
po týdnu jsem si ale něčeho všimnul.když jsem zase viděl tu šmouhu,otočil jsem se jejím směrem a ona zmizela.to mě vyděsilo,vypadalo to,jako by tam něco bylo.už jsem neměl pocit,že to je jen nějaký optický klam.měl jsem strach a spoustu otázek.co to je za věc?proč tam je?proč ji vidím jen v periferním vidění?odpovědí se mi nedostávalo.napsal jsem o svém stavu na nějaké fórum,pro případ,že se někomu stalo něco podobného.překvapilo mě,jak moc lidí se našlo.vyprávěli svpje příběhy,
jak viděli tu šmouhu v koutku oka a časem si uvědomili,že to není jen šmouha.tvrdí,že je to nějaká bytost.nějaký duch nebo
tak něco.aspoň někteří to tvrdí.podle některých to je duch,halucinace a bůh ví co dalšího.vlastně jsem se nic moc nedozvěděl.
ta šmouha už nebyla jen šmouha.začala nebírat nějaký tvar.neviděl přesně jaký,protože samozřejmě zmizela kdykoliv jsem
se na ni ohlédnul,abych se lépe podívat.měl jsem z toho ale velmi špatný pocit.další den,když jsem šel do kuchyně,abych
si uvařil kávu jsem to zas viděl.ale tentokrát jsem se zarazil a vydržel se neohlédnout.jen jsem koukal svým periferním
viděním.teď jsem ten tvar viděl jasně.byla to postava,připomínající člověka,který má šedivé oblečení a krátké hnědé
vlasy,nebo možná hnědou čepici.obličej jsem vůbec neviděl.už jsem to nevydržel a podíval se.nic.jako obvykle.
když se to zase stalo,napadlo mě zkusit ho vyfotit.jakmile jsme ho zahlédnul,opět jsem ho pozoroval periferním viděním
a pomali vytáhnul z kapsy mobil.jakmile jsem vyfotil,podíval jsem se na výsledek.na fotce nic nebylo.nic než moje stěna a
kus dveří od koupelny.ani jsem nečekal,že by bylo možné ho vyfotit.
vídám ho stále častěji.když se na něj podívám,zmizí,ale za chvíli je zpátky.nedokážu se na nic soustředit,vím,že mě neustále sleduje a ten pocit mě ničí.pořád ho mám v koutku oka a nemůžu ho odtamtud dostat.dohání mě to k šílenství.
mám chuť si vyškrábat oči,abych ho už neviděl.každou noc,když se snažím usnout,pořád ho ve tmě vidím,jak tam stojí a
zírá.ale nejhorši je,že ho vidím stále lépe.už to není jen nějaká rozmazaná šmouha,ale začíná nabírat tvar.je to lidská
postava,jak jsem si původně myslel.do tváře mu stále nevidím.
vidím ho pořád rozmazaně,ale rozeznávám víc detailů.mám strach.ale víte,čeho se bojím nejvíc?
dne,kdy bude stát přímo přede mnou.