Prosinec 2016

i trained crows to bring me quarters

27. prosince 2016 v 13:04 creepypasta cz
vědět nechci,protože je musí shánět někde v okolí.
ale co vím je,že mám pod verandou 3 kila lidských zubů.

superpredator

27. prosince 2016 v 12:55 creepypasta cz

what dwells in the sea

16. prosince 2016 v 0:10 creepypasta cz
alice seděla v obýváku,jedla snídani a dívala se z okna.nad městem se hromadily šedé mraky.schylovalo se k dešti.neměla z toho dobrý pocit,mraky ji děsily.jsou tak ohromné,člověka z nich zachvátí bezvýznamnost a existenční hrůza.ale nebyla to jen jejich velikost.mraky jsou voda,vypařená z moře.a právě moře,to jí nahánělo tu největší hrůzu.skrývají s v něm temné a zlé věci,o kterých by člověk neměl vědět.obrovská masa vody,která se vznese do vzduchu,překoná velkou vzdálenost a spadne dolů.mraky jsou jistým způsobem létající moře.seděla klidně u okna,sledujíc tmavé tvary,které mraky na nebi tvořily.

poslední dobou bylo pořád špatné počasí.to jí vůbec nedělalo dobře.její kůže byla ještě víc bledá než obvykle.najednou se ji udělalo zle.odložila chleba a rychlými kroky došla do koupelny,sklonila se nad mísou a zvracela.otráveně a znechuceně se podívala na to,co dřív byla její snidaně.vadilo ji,že byla k ničemu.už dost dlouho nechodila do školy.dnes ji bylo obzvlášť špatně,tak si dala sklenici vody a šla si lehnout.ovšem spánek pro ni nepředstavoval blažený únik před krutou realitou.její podvědomí terorizovaly noční můry.sužovala ji v nich její fobie z oceánů.snila o tom,že plave v temných,ledových hlubinách.v hlubinách,kde by nemohli lidé,ani jiní tvorové přežít,kde přebývaly pouze nepředstavitelné zrůdy.a právě ony zrůdy plavali kolem ni.byly větši než si člověk dokázal představit,nebo spíš ani neměly ustanovené rozměry,jelikož nebyly poutány fyzikálními zákony tohoto světa.viděla z nich jen části,chapadla,klepeta,oči,zuby a další,které neodpovídali ničemu z anatomie pozemských živočichů.v jejich kosmické ohromnosti si ji ani nevšímali,byla pro ně naprosté nic.ona sama byla zmrazená strachem.když se probrala,byla zalitá potem,její srdce prudce bušilo a zhluboka dýchala.pár minut ještě ležela,aby se uklidnila.podobných snů měla už nespočet,ale nikdy ji nepřestávali děsit.nakonec se dokázala zvednout a dojít si na záchod.přemýšla,jestli má vůbec cenu spát,když se cítí hrozně tak jako tak.

seděla u notebooku a projížděla sociální sítě.neměla přátele a nikam moc nechodila.mezitím už venku začalo pršet.kapky bubnovaly na kovovou střechu budovy.stékaly pomalu po oknech.déšť působil na všechny smysly.ve snaze ho ignorovat si nasadila sluchátka a zatáhla žaluzie.nechtěla na to myslet.pořád se jí hlavou honili myšlenky na moře,na to,co se v něm skrývá.lidé vědí více o vesmíru než o mořských hlubinách.a nejspíš to tak má být,možná,že jsou věci,o kterých by lidé vědět neměli.věci,které by zlomily lidskou mysl a dohnali ji k šílenství.člověk je prostý tvor vyvinutý k prostému životu.ve slasti své ignorance přehlíží kosmické dění.jsou naprosto bezvýznamní,což je jejich jediná spása před hrůzami z hlubin.
pošetile se nazívají vládci země,ale temní bohové z oceánů tu byli mnohem dříve.viděli vzestup lidstva a uvidí i jeho pád.
její myšlenky přerušil proud nevolnosti.znovu běžela do koupelny a sehnula se nad mísou.čekalo ji však překvapení.mělo to slanou chuť.otevřela oči a uviděla proud vody,který jí tekl z úst.to jí překvapilo.slaná voda,jako z moře.s hrůzou stála and toaletou a zírala na vodu.nechápala,co se stalo.nic slaného ten den nepila ani nejedla.možná to je nějaká zdravotní vada.cestou zpátky do pokoje si všimla,že venku stále prší.déšť přináší věci z moře.v každé kapce.pršelo ještě celý den.
ještě se najedla,prohlížela internet a opět šla spát,připravena čelit dalším nočním můrám.

další den bylo nebe stále šedé.šla do knihovny.venku se táhnul pach deště,ze kterého se jí dělalo zle.v knihovně si vzala pár knížek a vrátila se do svého bytu.sedla si na postel a otevřela knihu.po půl hodině unikání z reality ucítila prudkou bolest v břiše.zvedla se a běžela do koupelny,ale upadla na zem.cítil v krku,jak něco jde nahoru.byla to zase ta slaná voda.rozlévala se po podlaze a máčela její šaty.trvalo to asi půl minuty.potila se a zhluboka dýchala.bála se,nechápala to.
ležela uprosřed louže slané vody.nakonec se jí podařilo zvednout a šla se převléct.když se vrátilo,voda už uschla a zbyla jen vrstva soli.

když se to opakovalo ještě několikrát,neměla jinou možnost,než jít k doktorovi.nebylo lehké,vysvětlit její prapodivný problém.doktor ji ale přez pochyby o autentičnosti jejích stížností prohlédl.ovšem žádných výsledků nedosáhl.nic nebylo v nepořádku s jejím žaludek,ani žádnou jinou částí těla,tedy kromě jejích obvyklích churavostí.bez jakýchkoliv nových poznatků šla domů.internet ani knihy ji také nepomohli najít něco o jejím problému.byla zoufalá.za pár týdnů si ale začaůa zvykat.zvracet slanou vodu pro ni byla již téměř každodenní záležitost.jenže se to zhoršovalo.postupem času si všimla,že voda bylo víc.nejdřív to bývalo asi půl litru.teď to byly aspoň tři.a o to déle vždy trvalo,než všechnu vodu vyzvracela.bylo jí z toho zle,nemohla pak jíst nic slaného.po měsíci bylo vody tolik,že naplnila celou vanu.měla strach,
netušila,co dělat a nikdo ji nedokázal pomoct.ovšem tohle nebyl konec,pouze začátek.jednoho deštivého večera,když se jako už nespočetkrát skláněla nad vanou,si všimla něčeho nového.voda ve vaně byla kalná,mírně našedlá.nevěděla,co to znamená,a proto se bála.jak šel čas.voda byla stále tmavší,a táké hustší.brzy an to se voda začaů mísit z hustou,řernou tekutinou.připomínala ji olej,nebo bahno.touto nekalou směsí již každou noc plnila vanu až po okraj.

její zdraví se začalo zhoršovat.byla čím dál víc bledá a hubená,měla kruhy pod očima a v jejích zlatých vlasech se začaly
jevit stříbrné šediny.nechřadlo jen její tělo,ale i duch.byla paranoifní,disorientovaná a měla spomalené reakce.těžké váčky,které nosila pod svýma blednoucíma očima,jednou tmavě modrýma,až fialovýma,napovídaly o nespavosti kvůli zhrošujícím se nočním můram.z neustáleho zvracení černé hmoty ji pálilo hrdlo a v ústech se držela odporná pachuť,které se nešlo zbavit.všechno se zhoršovalo za deště.ale byly to právě noční můry,které jí znepokojovaly nejvíc.
stále se jí zdálo a nepochopitekných monstrech z jiné reality,ale něco se zmněnilo.šeptání.temní bohové k ní promlouvali
tichým šeptáním,jazykem,který se vymikal lidské logice.nerozuměla,co se ji snažili říct.byla to chaotická řeč,který ji uvízla v hlavě a nedala se zapomenout.

po čase si začala pamatovat různá slova,či fráze,jestli se těm odporným pazvukům dalo takto říkat.pokusila se je vyhledat na internetu,ale nedosáhla žádných výsledků.ani v nezpočtu knihách,o linguistice,okultismu a pdodbných tématech nic nenalezla.ani se nedivila,přece jen,bylo to jen nesmyslené blábolení ze snů,splozených její chorou myslí.ale i tak,jí to nepřipadalo jako výplod fantazie.bylo to příliš živé.brzy začal šeptání slyšet a ve dne,když byla vzhůru.bylo to jako hlasy v hlavě.snažila se je ignorovat,ale neustále pronikaly do jejího vědomí.bolela ji z toho hlava.nemohla se na nic soustředit a přemýšlet.byla vyčerpaná a často i omdlévala.prospala většinu dne,jen na pár hodin vstala,aby se najedla,prhlédla internet a samozřejmě,zvracela černou hmotu.

jednoho rána se stalo něco nečekaného.jako již mnohokrát se doplazila do koupelny,opřela se o okraj vany a čekala nával černé kaše.ale ta nepřišla.z krku jí toho vyšlo jen málo a cítila něco pevnějšího,rosolovitého.vyšlo to ven.když otevřela oči,jen nechápavě zírala do vany.v ní leželo 5 fialových kuliček,trochu průsvitných kuliček.vypadaly jako vejce
obojživelníků.sáhla na ně rukou,byli slizké.opatrně je vzala a odnesla do kuchyně.tam je dala do sklenice s vodou.seděla
na židli a sledovala je.byla naprosto zmatená,netušila,co to má znamenat.nejdřív si myslela,že trpí nějakou neznámou nemocí,ale teď bylo víc než jasné,že tohle se vymyká všem zákonům přírody.ale otázka,která ji vrtala hlavou nejvíce,byla,co bude teď? pokud to vážně byly vejce,jak to vypadalo,tak by se někdy měly vylíhnout.nebyla si jistá,jestli vůbec chce vědět,co by s z takových vajec vylíhlo.

další týden vajíčka jen kldině seděla ve sklenici na stole.každý den je pozorovala,hledala na nich jakékoliv změny.dokon-
ce jim i vymněňovala vodu.i přez její neustálou péči však 2 vajíčky zahynula.bylo na nich vidět,že se začala kazit.spláchnula je do záchoda a raději dala zbylá do nové sklenice.o několik dní později však našla třetí vajíčko prsklé.
ténká,fialová blána byla natržená a zevnitř cosi vytékalo,nějaká tmavší nafialovělá tekutina.opět dala zbylá vajíčka do nové sklenice,načež svou pozornost obrátila k onu prasklému vajíčku.zvědavě nahlížela do purpurovích cár,toužíc zjistit,jaký
tvor se skrýval uvnitř.ovšem v vajíčku nalezla pouze černofialovou kaši.nejspíš se embryo ještě dostatečně nevyvinulo.
nakonec zemřelo z ne zcela jasných důvodů i čtvrté vajíčko.velice ji to mrzelo,hlavně proto,že umírala touhou poznat,co
se z nich vylíhne.možná,že právě uvnitřch těch vajíček se skrývala tajemství a odpovědi na všechny její otázky.

na poslední vajíčko dávala obzvlášť velký pozor.nedopustila by,aby se s ním něco stalo.vajíčko pro ni teď bylo všechno.
jakýsi záchytný bod logiky uprostřed moře chaosu,ve kterém se topila.a brzy mohla sklízet plody svého úsilí.vajíčko se začalo hýbat,jeho tenká membrána natahovat a prohíbat.s nadšením a nedočkavostí sledovala.po pá minutách vajíčko prasklo a vyvalil se z něj oblak fialové tekutiny.okamžitě běžela do koupelny,napustila vanu plnou vody a do ní nalila obsah sklenice.tekutina se ve vodě rozplynula a voda byla průzračná.a v té chvíli se zjevilo i to stvoření.nevěřícně zírala do vany,ve které plaval malý tvoreček,nepřesahujíc 10 centimetrů.měl zakulacené tělo,po jehož obvodu byla tlustá černá chapadla.napočítala jich 10.tvor měl černou kůži s fialovými spodními stranami chapadel.ovšem to,co nejvíc upoutalo její pozornost,to,do čeho hleděla bez myšlenek a vnímání,bylo to oko.uprostřed chapadel měl tvor jedno velké,fialové oko se svislou,štěrbinovitou zorničkou.byl to pohled z jiného světa.říká se,že oči jsou okna do duše.tohle oko bylo okno do
něčeho,ci si žádný smrtelný člověk nedokázal představit a nikdy by se neměl dozvědět.

seděla u vany a pozorovala tvorečka,jak plave.prohlížel si svým velkým okem svět kolem sebe,nevypadal však jako mládě,
které se sotva rozkoukávalo a zvědavě zkoumalo nový svět,ne,on měl ve svém pohledu moudrost.vědomosti,které by lidský
mozek nemohl unést,neb by se rozlomil pod jejich tíhou a velikostí.bytost ze sebe přímo vyzařovala aura,která jasně dávala na jevo,že není z tohoto světa.však nosí moudrost ohromnější než všechno vědění lidstva.byla z něj cítít mocná
kosmická sílá.tohle byl bůh.

hlasy temných bohů byli silnější,mluvili přímo k ní,snažili se ji něco sdělit.ona ovšem nerozuměla jejich ohyzdné řeči.
malý tvor stále jen plaval ve vaně a koukal na ni.ona koukala na něj,svýma vybledlýma,unavenýma očima bez života a on
hleděl do nich svým okem boha.bylo to neuvěřitelný,bůh mocnější než cokolic ve vesmíru,a ona ho mohla držet v dlani.
její sny byli jasnější.neviděla už jen části a malé záblesky těl temných bohů.viděla obrysy jejich mohutných forem,seřazené do kruhu kolem ní,jako nějaký rituál či mše.jejich oči byli upřené na ni a promlouvali k ní,téměř až spívali
ponuré a tajemné melodie.jejich hlasy už jí nepřipadali odporné a bolestivé,ale skoro až krásné.i sami bohové již nebyli
nepředstavitelnými zrůdami trhajícími lidské vědomí na kusy.skoro v nich cítila něco...blízkého.

rozuměla jim.nerozeznávala sice detaily jejich řeči,ale chápalá obecné mínění.byla vyvolená,aby přinesla něco velkého.
souviselo to s tím malým tvorem.byl to zárodek temného boha a ona ho přivedla na tento svět,jako jakási pokroucená
verze panny marie.byla poslem zkázy,který zničí tento svět.i kdyby chtěla,nemohla by se bránit.avšak one se již bránit
nechtěla.toužila pouze dokončit své poslání.věděla co musí udělat.po ránu,když se probudila sźe svých snů,došla do koupelny a vypustila vanu.tvor se chvíli motal ve víru a pak vklouznul do potrubí.do potrubí,které vede pod celé město.nyní byl volný a už ho nic nemohlo zastavit.

policie vypáčila dveře bytu.vešli dovnitř a pach je okamžitě udeřil do tváře.mořská voda a něco dalšího,co nedokázali ro-
zeznat.v koupelně našli vanu,špinavou od nějaké černé hmoty.v ložnici našli tělo.byla to mladá dívka.měla bledou kůži, byla vyzáblá až na kost a měla dlouhé bíle vlasy.sousedé je zavolali,jelikož již několik měsíců nevyšla ze svého bytu.ani při
pitvě se však nepodařilo zjistit příšinu její smrti.brzy potom se ale začali ve městě dít zvláštní věci.lidé tvrdili,že viděli černá,slizká chapadla jak odněkud vylézají.měli pocit,že jsou najednou pdo vodou.a hlavně tvrdili,že slyší nějaké šeptání v nesrozumitelném jazyce.

cool fanart

14. prosince 2016 v 20:29 od fanoušků

7 minutes

13. prosince 2016 v 14:54 creepypasta cz



red water

8. prosince 2016 v 22:57 creepypasta cz

fanart

4. prosince 2016 v 15:40 od fanoušků