an egg

7. srpna 2016 v 22:00 |  creepypasta cz
byla to autonehoda.nic zvláštního,ale stejně smrtící.nechal jsi za sebou ženu a dvě děti.byla to bezbolestná smrt.snažili se
tě zachránit,ale nepovedlo se to.tvoje tělo bylo tak zničené,že to tak je lepší,věř mi.
a potom jsi mě potkal.
"co...co se stalo?" zeptal ses."kde jsem?"
"zemřel jsi," řekl jsem stručně.nemělo cenu to nějak změkčovat.
byl tam kamion a...přibližoval se...
"jo." řekl jsem.
"já...já jsem zemřel?"
"jo.ale nic si z toho nedělej.každý zemře." řekl jsem.
rozhlédl ses.kolem byla nicota.jen ty a já."co je tohle za místo?" zeptal ses."je tohle posmrtný život?"
"více méně." řekl jsem.
"jsi bůh?" zeptal ses.
"jo." odpověděl jsem."já jsem bůh."
"mě děti...má žena." řekl jsi.
"co je s nimi?"
"budou v pořádku?"
"to rád vidím." řekl jsem."právě jsi zemřel a staráš se o svoji rodinu.to je dobře."
fascinovaně ses na mě podíval.tobě jsem nepřipadal jako bůh.vypadal jsem jen jako nějaký muž.nějaká nejasná autorita.
spíš jako učitel gramatiky,než všemocný.
"neboj se." řekl jsem."budou v pohodě.tvoje děti si tě budou pamatovat jako dokonalého.nevyrostli dost na to,aby tebou
opovrhovali.tvá žena budenavenek brečet,ale tajně se jí uleví.po pravdě,vaše manželství se rozpadalo.jestli to je nějaká
útěcha,bude se chvíli cítit provinile,že se jí ulevilo."
"ou." řekl jsi."a co se stane teď?půjdu do nebe nebo do pekla nebo něco takového?"
"ani jedno." řekl jsem."budeš reinkarnován."
"á." řekl jsi."takže hinduisti měli pravdu."
"všechna náboženství mají svým způsobem pravdu." řekl jsem."pojď se mnou."
následoval jsi mě skrz prázdnotu."kam jdeme?" "nikam." řekl jsem."je jen příjemné mluvit při chůzy."
"k čemu to potom je?" zeptal ses."když se znovu narodím,budu jen dítě.takže všechny moje zážitky a všechno co jsem za
tenhle život udělal bude na nic."
"ne tak docela." řekl jsem."máš v sobě všechny vědomosti a zkušenosti z předchozích životů.jen si je nepamatuješ."
zastavil jsem se a chytil tě za ramena."tvá duše je krásnější,úžasnější a gigantičnější než si umíš představit.lidská mysl může udržet jen malý kousek tebe."
"je to jako bys strčil prst do sklenice vody,abys věděl,jestli je studená nebo teplá.vložíš malou část sebe do schránky a
potom ji vytáhneš a získáš všechny její zkušenosti."
"byl jsi člověkem posledních 34 let,takže ses ještě plně neprobudil a neucítil své ohromné vědomí.kdybychom tu zůstali
déle,začal by sis vybavovat všechno.ale nemá smyl to dělat po každém životě."
"kolikrát jsem se už reinkarnoval?"
"ó hodněkrát.hodněkrát a mnohokrát.a fo mnoha různých životů." řekl jsem."tentokrát budeš chudá čínská dívka v roce
540."
"počkat,cože?" zakoktal jsi."ty mě pošleš zpátky v čase?"
"no,technicky.čas,jak ho znáš existuje jen ve tvém vesmíru.věci jsou jiné,tam odkud pocházím."
"odkud pocházíš?" zeptal ses.
"o jistě!" vysvětlil jsem."pocházím odněkud.odjinud.a jsou tam jiní jako já.vím,že chceš vědět,jak to tam vypadá,ale upří-
mně,nerozuměl bys tomu."
"ou." řekl jsi trochu zklamaně."ale počkat,když se reinkarnuji v jiném čase,mohl jsem se někdy setkat sám se sebou?"
"samozřejmě.děje se to pořád.a jelikož oba životy jsou si vědomi jen sebe tak o tom ani nevíš."
"tak k čemu to všechno je?"
"vážně?" zeptal jsem se."ptáš se mě na smysl života?není to trochu stereotypické?"
"no,je to rozumná otázka." naléhal jsi.
podíval jsem se ti do očí."smysl života,důvod,proče jsem stvořil celý tenhle věsmír je,abys dospěl."
"myslíš lidstvo?chceš aby jsme dospěli?"
"ne.jen tebe.stvořil jsem celý vesmír jen pro tebe.s kadžým životem rosteš a dospíváš,a stáváš se větším a lepším intelektem."
"jen já?a co ostatní?"
"nikdo jiný tady není." řekl jsem."v tomhle vesmíru jsme jen my dva."
zírals na mě."ale všichni lidé na zemi..."
"všechno ty.různé inkarnace tebe."
"počkat.já jsem všichni?"
"teď to chápeš." řekl jsem a gratulačně tě plácnul po zádech.
"jsem každý člověk,co kdy žil?"
"a co kdy žít bude."
"já jsem abrahám linkoln?"
"a jsi také jihn wilkes booth." dodal jsem.
"já jsem hitler?"
"a jsi miliony,které zabil."
"jsem ježíš?"
"a jsi všichni,kteří ho nálsedovali."
ztichl jsi.
"kdykoliv jsi někomu ubližoval,ubližoval jsi sobě.jakýkoliv dobrý skutek jsi udělal,jsi udělal sobě.každý šťastný a smutný
moment,který kdy kdo zažil,zažiješ jednou ty."
"proč." zeptal ses mě."proč tohle všechno děláš?"
"protože jednou budeš jako já.protože to je,co jsi.jsi jeden z méhu druhu.jsi mé dítě."
"wau." řekl jsi překvapeně."já jsem jako bůh?"
"ne.ještě ne.jsi embryo.stále rosteš.až prožiješ každý lidský život,budeš připraven se narodit."
"takže celý vesmír," řekl jsi."je jenom..."
"vejce,dalo by se říct." odpověděl jsem.teď je čás jít do dalšího života."
a s tím jsem tě poslal na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amphetamine Amphetamine | 9. srpna 2016 v 14:16 | Reagovat

Jak pěkné...skvělá práce, jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama