red

5. března 2016 v 15:48 |  creepypasta cz
červená.
jak já ji miloval.
byla krásná,ta odvaha,to teplo té barvy ve mě probouzelo něco hlubokého.šeptalo to do středu mé bytosti,temné,svůdné,sametové sliby jedinečné bolesti a potěšení.umožnila mi cítit se naživu.ale byla tak vzácně nalezená,čistá,nedotčená červená,její esence.viděl jsem ji jen v mizivých záblescích,vždy zmizela,než jsem si ji mohl prohlédnout.květiny zvadly.makeup vybledl.oblečení kolemjdoucích nikdy nemělo ten správný odstín.toužil jsem po něčem hlubším,bohatším než tyhle záblesky krásy.
potom mě něco napadlo.
barva ohně.vášně.hněvu.bolesti.
byla to také barva krve.
když se mě ta myšlenka zmocnila,tak se dlouho udřela.krev byla všude,celé řeky,pulzující žílami bilionů lidí kolem mě.měl jsem dost,abych natřel celý nudný,pochmurný svět na červeno.
rozřezal jsem první asi před rokem.pamatuji si,že jsem si myslel,že její kůže bude úžasné plátno,hladká a bledá,a byla.kůže je tak nudná,tak neutrální.vzal jsem ji do úzké,slepé uličky a nabídl ji doprovod domů,jelikož bylo velmi pozdě.sáhl jsem do kapsy a třesoucími se prsty uchopil rukojeť nože,který jsem předtím nabrousil.
natřel jsem ji načerveno,tu noc,mě i jí.cítil jsem nával něčeho jako euforie,když jsem přejíždělostrou zářivou ocelí přez ten měkký,bílý povrch a sledoval,jak ožívá s červenou.
zatáhl jsem a řízl znova,potom znova,dlouhými křivkami.záda,hruď,ramena,boky,břicho,zápěstí.bylo to ještě lepší,než jsem si představoval.červená tekla z každé rány,kterou jsem udělal a stříkala na mé ruce,můj nůž,mé oblečení a ulici.nikdo neslyšel její křik,stejně jako neslyšeli můj smích,když jsem jí jedním ladným pohabem rozříznul krk.sledoval jsem poslední krásnou červenou vytéct ven,teplou a tryskající,do temné a opuštěné ulice,zatímco poslední jiskra v jejích očích zhasla.
chvíli jsem zůstal,s její stále teplou mrtvolou v rukou,vychutnával si barvu a smál se.věděl jsem,že to udělám znova,bez sebemenší známky lítosti.byla jako všichni ostaní,prostá a nenápadná.já ji udělal krásnou.natřel jsem ji na červeno,každý palec.nejčistší,nejjasnější červená,jakou jsem našel.bylo to trochu nepořádné,ale to se na poprvé dalo čekat.příští bude umělecké dílo.
nechápu to.zastavili mě.dokončoval jsem své mistrovské dílo:dvě děti,možná bratr a sestra.chtěl jsem do jejich kůže vyřezat poupata růží,byl jsem docela dobrý ve vytváření vzorů.ale oni mě spoutali,zatáhli mě do blikájícího,houkajícího auta,zakryli mou tvrdou práci ošklivou látkou a ptali se mě na otázky,kterým jsem nerozuměl.nazývali mě hroznými věcmi,psychopat,vrah,šílenec.vzali mi nůž.byl jsem jen umělec,snažil jsem se to vysvětlit.má čepel byla můj štětec,svět mé plátno a lidé barva.udělal jsem je krásnými ve smrti.kdyby mě jen nechali,abych jim to ukázal,nechali mě je říznout,možná by viděli,jak je to krásné.
ale oni mě nenechali.nikdo mě nechápal.pořád opakovali to samé-vražda,zabití,zmrzačení,napadení,únos.ošklivá slova,nesnášenlivá slova.neposlouchali.chtěli,aby byl svět nudný?chtěli strávit životy v monochromatickém stínu toho,co jsem mohl stvořit?možná ano.neodpovídali na mé otázky,jen na mě házeli další nesmyslná,hrozná slova.
nebyl jsem nic z toho,čím mě nazývali.byl jsem umělec.oni byli ti krutí,nadávali mi a zvřeli mě.já nebyl.
ale to je v pořádku.ikdyž mě drželi mimo dosah.ikdyž jsem byl zavřený do téhle lesklé,bíle,bezdůvodně čisté krabice,kterou nazývali nemocnicí.ikdyž mě nenechají nikoho vidět.
je to v pořádku,protože nepotřebuji nůž,abych řezal,nepotřebuji ostatní,abych maloval.měl jsem litry červené,pulsující a tekoucí mími žilami.měl jsem své zuby a nehty jako štětce.zdi nemocničního pokoje,čisté a prázdné,tvořily dokonalé pozadí.byla jen škoda,že jsem si nemohl užít své poslední dílo,tenhle poslední cákanec červené.
sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xira Xira | E-mail | Web | 21. dubna 2016 v 1:19 | Reagovat

Tuhle jsi vymyslel sám? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama